Po knize Dva na vraždu jsem měl zcela jasno, kam sáhnu dál. Tentokrát Milan samostatně, a to s knihou Kuchaři smrti. Předmluvu si bere true crime znalý Eduard Birke Úvod nás provede od rituálního, hladového nebo symbolického kanibalismu. Což je úvod, který nás zasvětí a určitě upraví i pohled, protože tohle není jednoznačné téma. Už v předchozí knize nám Milan ukázal, že potřebuje více prostoru – tady ten prostor dostal a skvěle ho využil. Citace knihu dělají ještě temnější, protože když je čtete, jako byste tam byli. Přináší nám zde 5 případů, 5 brutálních případů. Kohnův mlýn, Josef Kulík, Ladislav Hojer, Ralf Huse, Matěj Čurko a dalších pár bestiálních případů. Milan čerpá z dobových spisů, novin, výslechů a vše dává dohromady s obrovskou precizností a respektem. Konec každého případu opět uzavírají dobové fotografie s motivem policejní nástěnky. S klidným svědomím si může podat ruku s Peterem Vronským , Moirou Martingale, Vincentem Bugliosim, Nebo Haroldem Schechterem a Mauryho Terryho strčí do kapsy. Protože takhle se to má dělat. Znáte ten pocit při čtení, kdy se vám objevují záblesky příběhu před očima? Tohle Milan dokázal. Vtáhne vás do své knihy a jste součástí případů – sedíte vedle něj a posloucháte rozhovor, sedíte vedle něj u stolu a pozorujete jeho práci. Ne že by předchozí kniha Dva na vraždu byla slabší, protože tou nasadili Milan a Honza laťku hodně vysoko, ale tohle je ještě temnější verze jednoho specifického odvětví krimi scény. "Co se stane, když sundáme filmovou masku Hannibala Lectera, když zmizí estetika režiséra a charisma Anthonyho Hopkinse?" To vše a mnohem více se dozvíte v knize Kuchaři smrti.

True crime příběhy, které vám nedají spát. Vraždy, zločiny,… to už tu všechno bylo. Ale co kanibalismus? Že v Česku není? Tak to se pletete! Autor pro nás připravil hned několik příběhů, nad kterými vážně zůstává rozum stát. Po autorově předchozí knize Dva na vraždu mi bylo jasné, že si přečtu i cokoliv dalšího, co napíše. Ano, bylo to správné rozhodnutí. Kuchaři smrti jsou místy vážně dechberoucí. Kanibalismus je něco, co náš mozek prostě nepobírá, přitom je tu odjakživa. Na začátku knihy se tak o něm dozvíme spoustu nového. A to ať z historie nebo třeba z umění jako filmů a knížek. I přesto, že byla tato část zajímavá, nejvíce jsem se těšila na konkrétní případy. To jsem však nevěděla, co přesně mě čeká. Myslím si o sobě, že jsem otrlý čtenář, že mi jen tak něco nevadí. Tak tady, tady se mi při čtení místy vážně zvedal žaludek. Není to nic pro citlivky a slabé povahy, ale i přesto (nebo právě proto) to vážně stojí za to. Za knihou je vidět neskutečná práce, co všechno si musel autor nastudovat, kolik materiálů musel projít a pak to všechno zpracovat takhle zajímavě a poutavě. Vážně smekám. Je to knížka, která šokuje a možná o to víc, že to, co čteme, se vážně stalo.