Iška, mladá vdova a maminka malého chlapce, začíná pracovat jako uklízečka v Mauzoleu Klementa Gottwalda, kde se mnoho lidí stará o to, aby nabalzamované tělo mrtvého prezidenta vydrželo navěky. Pak tu máme Išky osobní život, který se pomalu ale jistě hroutí. Knihy od Lucie Hlavinkové mám moc ráda, je tedy jasné, že jsem si její novinku potřebovala hned přečíst. A jako obvykle, jsem nadšená! Kniha nám ukazuje dobu, kdy byli u moci komunisté, země byla ovládaná Sovětským svazem a děly se u nás nepochopitelné věci. Třeba právě přehnaná péče o mrtvého prezidenta. Při čtení budete nevěřícně kroutit hlavou, co všechno u nás bylo možné. Kromě toho je tu však skvěle vykreslen život obyčejných lidí, jaké je trápily problémy a co jim naopak dělalo radost v tehdejší nelehké době. Avšak mnohé, co v příběhu Iška prožívá, jsou takové situace, které jsou aktuální i v dnešním světě. První polovina knihy mi přišla trošku pomalejší, pak už jsem se nemohla od knihy odtrhnout. Išku jsem si zamilovala, fandila jsem ji a přála jsem si, aby vše dobře dopadlo. Klidně bych ještě pár stránek přidala, nechtělo se mi s hlavními hrdiny loučit.