Demon, chlapec, jenž se narodí na místě, které sice miluje, ale zároveň ho ničí. Bude nám vyprávět o svém životě. O tom, jakou pěstounskou péčí si prošel, jakou má zkušenost s dětskou prací, závislostmi, které jsou všude kolem něj, ale i s láskou a s velkými ztrátami. Ano! Tohle je přesně to, co chci číst! Kniha, která mě pohltí, nepustí a zanechá tak plnou dojmů, že ještě dlouho po dočtení myslím na Demona i ty ostatní. Vidím je kolem sebe a přemýšlím, jak se asi zrovna teď mají. Je to kniha, která mě dokáže rozložit a zase poskládat zpátky. Skvělá příběhem i tím, jak je napsaná. To, že se mi bude líbit, jsem tušila hned. Nejen, že je vydána v rámci edice Hlas, což jsou knihy přesně pro mě, ale hlavně, stačilo si přečíst jen první odstavec a bylo jasno, že tohle vážně potřebuji. Od prvních stránek je to drsné, psáno bez servítek, bez zbytečných řečí kolem. Je to plné sarkasmu. Dostane se vám to pod kůži a Demona už nebudete chtít opustit. Příběh ve mně probudil spoustu emocí – smutek, vztek, soucit. Chtělo se mi brečet a nejraději bych si Demona vzala domů a postarala se o něj. Mnohdy jsem měla pocit, že čtu skutečný deník, skutečný příběh, jak autenticky to celé vyznělo. Maximálně jsem si užívala to, jak autorka píše a jak skvěle je kniha přeložena. Některé věty jsou doslova skvost. I když psáno hovorově, bylo mi to příjemné číst a text úplně lahodil mému oku 😉 Kromě samotného příběhu Demona je tu vykreslen život ve Virginii na vesnicích a malých městech. Je tu ukázána i historie, která stále ovlivňuje životy a osudy lidí v těchto místech. Toto je literární skvost. Právem si kniha zasloužila Pulitzerovu knihu. Je mi jasné, že tento příběh bude figurovat v mých TOP 10 za tenhle rok.