Na tuhle knihu jsem byla vážně hodně zvědavá. Hunger games mám totiž opravdu ráda i když je to jedna z mála knih, kde mám raději filmové zpracování než to knižní, tak celkově ten svět je skvělý. Filmové zpracování jsem viděla hodně krát a Haymitch je jedna z postav, které jsem si velmi oblíbila. Takže jsem na jeho příběh byla docela zvědavá, protože i když víme, jak to dopadlo, tak je zde dost věcí, které byly pouze naznačeny a jejich celý rozsah zatím zůstává tajemstvím. Haymitch s kterým jsme se seznámili na začátku příběhu neměl v podstatě nic moc společného s tím Haymitchem, kterého známe právě s Hunger games. O to víc vzrostla moje zvědavost a začalo mě opravdu zajímat, jak proběhly padesáté hladové hry. Druhé čtvrtohry měli být zlé, horší než dosavadní hladové hry, protože do arény vstoupil dvojnásobný počet splátců, ale opravdu by to někoho změnilo tolik? Musím říct, že mě Úsvit sklizně bavil o dost více než Balada. Líbil se mi postupný vývoj Haymitche, a to, jak mu v průběhu příběhu některé věci postupně docházeli. I jak se příběh pomalu propojoval s děním v Baladě I trilogii Hunger games a dosazoval další střípky k informacím, které již známe. Autorce se povedlo do sebe hezky zapasovat jednotlivé příběhy a přišlo i několik „aha momentů“ kdy jsem si potvrdila některé své teorie nebo jsem naopak získala informace, které mi skvěle zapadly do toho, co již z tohoto světa znám. Zaujaly mě i některé vedlejší postavy a v určitých momentech možná více než samotný hlavní hrdina. V této knize i přišlo trošku na sílu natlačené povstalecké chování některých postav a u pár jsem trošku postrádala motiv jejich chování, ale třeba si autorka ponechává prostor pro nějaké další pokračování. Náhled na Hladové hry a celé povstání zase trochu z jiného pohledu. Konec mě nezasáhl tolik jako spoustu jiných čtenářů, ale z velké části proto, že jsem něco podobného očekávala. I když mám ke knize pár připomínek, tak jsem si čtení v celku užila a jsem velmi zvědavá na filmové zpracování, které se doufám alespoň přiblíží Hunger games. Začátek je trochu pomalejší, ale zbytek knihy už se čte krásně a věřím že si návrat do Panemu také užijete. Takže teď už jen stačí popřát „Šťastné hladové hry! A nechť vás vždy provází štěstěna.“ Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji Albatros media.

Hele tady není o čem se bavit. Víte, jak to dopadne a stejně se s každou stránkou modlíte, že to nějakým zázrakem vyjde! Z prezidenta Snowa už je opět záporák, ke kterému ztratíte jakoukoliv špetku náklonnosti, kterou jste v Baladě nasbírali. Objevují se i známé postavy, které pomrkávají na čtenáře všech ostatních dílů série a to je tak strašně milé! Tohle čtení bolí. Protože víte, že na konci nenajdete happyend a ještě se dozvíte víc o zbožňovaném Haymitchovi. Drahoušku…ty máš plné právo lít od rána až do noci! Znáte to - budete trpět, ale náramně si to užijete!