Někdy stačí pár stránek, aby člověk poznal, že drží v rukou něco výjimečného. Zpěv tichých dní je přesně taková kniha – křehká, citlivá a přitom nesmírně silná. Četly jsme ji s Vendy ve společném čtení a bylo to naprosto dokonalé. Od první kapitoly jsem měla pocit, že autorka mi vypráví příběh tak opravdový, až se mi několikrát stáhl žaludek a přitom jsem se nechtěla odtrhnout. Marcela Bramborová píše s obrovským citem pro detail i emoci – bez zbytečné okázalosti, ale tak, že každé slovo má váhu. Je to příběh o mateřství, o bolesti, o odvaze, která se rodí z obyčejných dní. O tichu, které někdy bolí víc než křik, a o naději, která se i v těch nejtěžších chvílích odmítá ztratit. Zpěv tichých dní je kniha, která se nečte – ta se prožívá. A já bych si moc přála, aby si ji našlo co nejvíc čtenářů, protože si to zaslouží.

Život jedné rodiny, jedné ženy, jejíž život je ovlivněn velkou ztrátou a dějinami naší země. I přes velké pády se vždy zvedla a s nadějí žila dál. Nádherná obálka, která si prostě říkala o přečtení. Navíc příběh, podle skutečných událostí, u kterého budete prožívat každou stránku společně s Jiřinou a její rodinou. Příběh, který osud poskládal tak, jak by to mnohdy ani fantazie spisovatelů nedokázala. Celý příběh je smutný, bolavý, místy až krutý, ale je obalen krásou toho, jak je napsaný. Autorčin styl je osobitý, originální, rozpoznatelný, a hlavně až poetický. Právě díky tomu je příběh tak krásný, i když se jedná o tak těžké lidské osudy. Čím dále jsem v knize byla, tím více si mě příběh získal. Notnou část knihy jsem probrečela a posledních pár stránek jsem se bála dočíst, neboť představa, jak by to celé mohlo skončit byla až nesnesitelně bolestná. Byl to skvěle napsaný příběh, který si rozhodně zaslouží vaši pozornost. A jestliže tohle byla autorčina románová prvotina, tak se rozhodně máme v budoucnu na co těšit.